Černá kočka a pletky s finančákem

„No tak to nakoupím v Německu, ne asi…“ povídám takhle před mnoha lety kamarádce, když jsme procházely webové stránky Schoppel-Wolle se záměrem dovézt sem nějaké ty Zauberbally. Tehdy je v nabídce měly dva konkurenční obchody a poptávka dalece převyšovala nabídku.

 

„A to jako myslíš, že se s tebou budou bavit? Dovol abych ti připomněla, že máš e-shop s dlouhou tradicí šesti měsíců a s asi padesáti položkama…“

„No a? Je to dynamicky se rozvíjející e-shop … co to? Počkej..." odhazuji telefon a vybíhám sundat ze skříně maličkatou Ráchel, která tam právě vyšplhala z přistavené židle.

„Napíšu jim alespoň. Za to nic nedám...“

 

A tak jsem sesmolila v lámané angličtině e-mail do Německa. A oni odpověděli. Prý mi s radostí budou dodávat své příze, stačí, když jim pošlu fakturační údaje a VAT. VAT je nutnost, bez VAT mi neprodají ani klubko. Byla jsem nadšená. Jen to VAT mě trochu zlobilo...

 

O pár dní později hovor s přítelkyní na telefonu pokračoval. Když jste na mateřské, telefonujete hodně, zejména když má vaše malé všechno nechutnou rýmu a nemůžete morovou ránu šířit mezi ostatní batolata v herním koutku.

„Hele, prý v pohodě, prodaj mi cokoli, ale chtějí VAT. Mám jen IČ, to jim nestačí...“

Na druhém konci telefonní linky se rozhostilo ticho.

„Haló? Jsi tam? Co je VAT?“ ptám se nedočkavě.

„Ty, kráso…Zuzko, ty chceš dovážet ze zahraničí a nevíš ani, co je VAT. VAT, je stejný jako DIČ. Je to daňový identifikační číslo pro finančák. Jsi si jistá, že se chceš stát plátcem DPH?“

 

„No, a je to problém?“ zajímám se s naivitou tříletého batolete chystajícího se položit ruku na rozpálenou plotnu…

„Tak není to zásadní problém, ale budeš muset trochu upravit účetnictví, podávat čtyřikrát do roka přiznání k DPH a tak…“

„Hmmm… to zvládnu, mám účetní program...“

 

P7120111d

 

Stala jsem se tedy dobrovolným plátcem DPH.

Paní na úřadu se trochu podivovala, proč po tom při loňském obratu asi deset tisíc toužím, ale byla tehdy doba, že plátcem se mohl stát v podstatě kdokoli a nikdo si s tím hlavu nelámal a tak mi celkem trpělivě vysvětlila co a kde zaškrtnout a bylo hotovo.

O pár dnů později jsem už psala do Walhausenu a hrdě se prezentovala novotou smrdícím "VAT number". Od té doby mám v nabídce krásky od pletoucí černé kočky, dveře otevřené ve všech velkoobchodech a čtyřikrát do roka jsem na pokraji rozvodu a nervového zhroucení, když se snažím dát do pořádku chaos ve fakturách a všechno poslat včas.

 

Ale ten pocit, když mi datovka schroustá soubory k odeslání, z účtu odejde platba a já si konečně mohu sednout s jehlicemi k rozkoukanému seriálu, je táááák osvobozující. Asi jako když po dlouhé cestě narvanou MHD konečně dorazíte domů… a dojdete se vyčurat.

 

 

.